Funkcionalismus jako architektonický směr se objevuje od 20. let 20. století. Jeho inspirací byly tehdejší společenské změny. Hlavním cílem bylo stavět budovy, které byly navrženy pro zamýšlené použití a zároveň vyhovovaly potřebám průmyslu. Tento architektonický styl se ve 20. a 30. letech 20. století rozšířil po celé Evropě včetně Československa. Československá meziválečná architektura je považována za jeden z nejlepších architektonických stylů v Evropě tohoto období. Princip funkcionalismu lze shrnout do slavné definice Louise Sullivana z roku 1893, že "forma následuje funkci". Klíčovým rysem funkcionalismu je používání účelových staveb s jednoduchými formami a začlenění nových materiálů, jako jsou šamotové cihly, železo a beton.
Významným představitelem funkcionalismu v českých zemích byl Adolf Loos. Věřil, že architektura by neměla být považována za umění, ale měla by se stále držet estetických ideálů. Podobný názor zastával i Le Corbusier, slavný švýcarský architekt a urbanista. Věřil, že funkcionalismus je novým stylem, který se odpoutává od okázalosti počátku 20. století. Kladl důraz na geometrickou čistotu tvarů a vypracoval pět základních principů moderní architektury, mezi něž patřily sloupy, střešní zahrady, otevřený půdorys, pásová okna a volná průčelí.